|
|
|
| ||
Labyrint světa a ráj srdce |
| Asi je zbytečné popisovat celý děj, protože se dá shrnout do několika vět. Ještě předtím bych měl ale říci, že tuto knihu napsal J. A. Komenský na začátku 17. stol.
Tak, kniha je o poutníkovi, kterého provází Mámil a Všudybud. Mámil mu nasadí "brylle mámení", ale nasadí mu je nakřivo, a tak vidí spodem normálně. Potom ho provádí po světě a poutník hledá, jak by chtěl žít. Postupně procházejí mnoha ulicemi, kde žijí lidé různého povolání. Na lidech i na povolání je vždy něco hybridního, to protože vidí trochu normálně. Nikde se mu nelíbí, až je mu navrženo, aby se ponořil do vlastního srdce. Tam dostal jako společníka Krista. Původní brýle a uzda jsou vyměněny za Slovo Boží a Ducha svatého. Ve svém srdci objevuje křesťany, Boha, víru, anděle. To mu připadá velmi odlišně od uhádaného světa. Je zde velký kontrast mezi srdcem, které řídí Bůh a světem, které řídí Fortůna se svými pomocníky. Kniha končí tak, že poutník přijme boží učení.
Já mám doma vydání z roku 1970, které vydal Odeon. Jsou zde ale věty typu: "Potom se ho chytli, vlékli a vyhodili jej přes ohradu do tmavé té jámy, kteráž okolo světa jest". Tahle věta je ještě celkem srozumitelná, ale jsou zde horší a delší. To potom musíte číst jednu větu třikrát, jenom aby jste zjistili o co jde. Potom ještě vyhledat odkazy na všechna slova, která jsou pod textem vysvětlena. Jsou to třeba i slova, která teď znamenají něco jiného než v knize (např. ošoustaný - odřený). Potom je problém s velkým počtem alegorií. Některé z nich jsou ale také vysvětleny, a to na konci knihy. Knihu bych ze čtenářského hlediska ohodnotil jako velmi těžkou, ale to taky záleží na vydání a na zkušenosti se starší češtinou. První stránky jsou hodně dlouhé, což zase kompenzuje krátkost prvních kapitol. Ale i přes to všechno stojí kniha za to.
Autor článku: |
|
|
